MLUVENÉ OBRAZY
Motto: malba je tichem rozumu a hudbou očí
(Orhan Pamuk)
Vždycky budu malovat, abych nezůstal sám. Malovat a dokázat najít sebe.
(P.Saudek)
Věnování: té co se mnou je, pro její milovanou tvář, pro krásu z povahy, pro touhu po ní
Lyrika Patrika Saudka.....
......budu Vám vyprávět ( myslí se obraz) o dívce, kterou miluju. Její zadek je bílý jako den, oranžové vlasy svítí jako slunce, oči zelené jako moře. Její pleť poseta stříbrným prachem. V noci šeptá milostná slova a pak spí jako dítě. Řídí auta po dalekých cestách.
Lodě na břeh. Dostávám od ní pohledy, její jméno jsem napsal na zeď baru a
kdyby jste jí zahlédly, řekněte jí o mně a o mé touze
Loď
Jsem jen malíř co neopouští svoji dívku, jdeme spolu pod hvězdou, držíme se za ruce a víme, že patříme k sobe...parník po řece na něm jsi má nevěsta, já ženich s prstýnky a hladem po tobě. Jsem jediný k tobě pravý, jediný kdo tě má rád. Jsem malíř co maluje tvůj portrét s čar a stínů, vzpomínek, útržků ranních mlh.
Domov
Ještě jednou najít tě očekávající malé štěstí u nás doma, jídlo, milování, obrazy nebo kniha, lampa, nastokrát se vracím k tobě domů do barevného pokoje stále se vracím.
Vznik obrazu
Plátno co byla jen bílá plocha se mi mění před očima, podle jistého pořádku, uspořádání. Komponuju předměty, ubírám tvary, propracovávám hloubku, držím se lehkosti tahů. Až mnohem později je to postava nebo květiny. Na mnoho je z toho dobré si přijít sám. Něco se dá odkoukat např. od těch nejlepších Vermer, Goya, Klimt, Picasso, Schiele. Oni mají tak pevnou kresbu a jejich barvy září do tmy noci.
JAK MALUJU
Začátek je jen bílé plátno, chci namalovat něco co se líbí např: jih Francie, svěží, slunečné ráno, zelené kopce, pod horami kamenné městečko. Nejdřív kreslím, snažím se být co nejpečlivější, rozvrhuji kompozici, nikam nespěchám....pak houbičkou napuštěnou v tempertýnu rozmazávám kontury. až to vše zaschne den dva vyplňuji plochy, pak kreslím přes barvu a opět kresbu překrývám dalším nánosem barvy. Zpočátku se držím jen málo barev postačí mi okr a běloba, pak přidávám nové tóny. Neapolskou žluť na domy, olivovou zeleň do stromů....., kompozice se mi vine většinou od středu obrazu. Rýsuji přímky směrem do koutů, obraz mám zavěšen šikmo, nebo obráceně. Při práci si už nemíním dál vymýšlet, musím jen cítit co kam patří, která plocha sem a skvrna tam. Rázné tahy s jistotou. Zaplnit obraz!Maluju už rychle, našel jsem centrum obrazu. Na šikmo položené plátno zapojuji vše do správné kompozice. Snažím si najít rovnováhu. Harmonii. Kontroluji si výsledek přes velké zrcadlo nebo z dálky několika metrů. Další dny...., týdny se věnuji pečlivosti. Vytečkovávám jako citlivý stroj. Koriguju chyby, stále odstupuju od plátna a zase se k němu přibližuji. Zintensivním světlé plochy, světlo a temnotu. Stínuju měkce kontury. Nakonec hledám blízko pravého rohu místo pro podpis, nalakuji obraz a jsem možná hotov.
VNITŘNÍ HLAS
Když maluju, pořád si uvědomuju svůj vnitřní hlas, který mi napovídá jen tak dál, dobrý dobrý....může to tak trvat hodiny a pak samozřejmě přijde konec a hlas našeptá špatně, já to dál zkouším, ale je konec. Musím odložit práci a počkám až to zase půjde. Což je většinou až druhý den.
MOTIV
Maluju jen ve svém ateliéru a jen své představy. Tím nemyslím, že výchozí bod nemusí být fotografie nebo jakýkoliv cizí motiv, ale jen na chvíli. Pak už používám jen svůj způsob práce a rukopis je věc citu.
|
